Κείμενο υποδοχής

If I had to choose between music, dance or photography, I would choose all three, for I am enchanted with music, thrilled by dance and redeemed by photography!
Αν έπρεπε να διαλέξω ανάμεσα στη μουσική, το χορό και τη φωτογραφία, θα επέλεγα και τις τρεις τέχνες. Η μουσική με μαγεύει, ο χορός με ενθουσιάζει και η φωτογραφία με λυτρώνει!...

Τετάρτη 20 Ιουνίου 2012

Europas Schande / Η Ντροπή της Ευρώπης / Europe's shame / Vergogna d' Europa / La vergüenza de Europa


Günter Wilhelm Grass (born 16 October 1927) is a German-Kashubian novelist, poet, playwright, illustrator, graphic artist, sculptor and recipient of the 1999 Nobel Prize in Literature. He is widely regarded as Germany's most famous living writer.
Grass was born in the Free City of Danzig (now Gdańsk, Poland). In 1945, he came to West Germany as a homeless refugee, though in his fiction he frequently returns to the Danzig of his childhood.
Grass is best known for his first novel, The Tin Drum (1959), a key text in European magic realism, and the first part of his Danzig Trilogy, which also includes Cat and Mouse and Dog Years. His works are frequently considered to have a left-wing political dimension and Grass has been an active supporter of the Social Democratic Party of Germany (SPD). The Tin Drum was adapted into a film, which won both the 1979 Palme d'Or and the Academy Award for Best Foreign Language Film. The Swedish Academy, upon awarding him the Nobel Prize in Literature, noted him as a writer "whose frolicsome black fables portray the forgotten face of history".
Read more HERE 

Europas Schande
Ein Gedicht von Günter Grass

Dem Chaos nah, weil dem Markt nicht gerecht,
bist fern Du dem Land, das die Wiege Dir lieh.
Was mit der Seele gesucht, gefunden Dir galt,
wird abgetan nun, unter Schrottwert taxiert.
Als Schuldner nackt an den Pranger gestellt, leidet ein Land,
dem Dank zu schulden Dir Redensart war.
Zur Armut verurteiltes Land, dessen Reichtum
gepflegt Museen schmückt: von Dir gehütete Beute.
Die mit der Waffen Gewalt das inselgesegnete Land
heimgesucht, trugen zur Uniform Hölderlin im Tornister.
Kaum noch geduldetes Land, dessen Obristen von Dir
einst als Bündnispartner geduldet wurden.
Rechtloses Land, dem der Rechthaber Macht
den Gürtel enger und enger schnallt.
Dir trotzend trägt Antigone Schwarz und landesweit
kleidet Trauer das Volk, dessen Gast Du gewesen.
Außer Landes jedoch hat dem Krösus verwandtes Gefolge
alles, was gülden glänzt gehortet in Deinen Tresoren.
Sauf endlich, sauf! schreien der Kommissare Claqueure,
doch zornig gibt Sokrates Dir den Becher randvoll zurück.
Verfluchen im Chor, was eigen Dir ist, werden die Götter,
deren Olymp zu enteignen Dein Wille verlangt.
Geistlos verkümmern wirst Du ohne das Land, 
dessen Geist Dich, Europa, erdachte.

Η ντροπή της Ευρώπης
Ένα ποίημα του Γκύτερ Γκρας

Στο χάος κοντά, γιατί δεν συμμορφώθηκε στις αγορές, κι Εσύ μακριά από τη Χώρα, που Σου χάρισε το λίκνο.
Όσα Εσύ με την ψυχή ζήτησες και νόμισες πως βρήκες, τώρα θα καταλυθούν, και θα εκτιμηθούν σαν σκουριασμένα παλιοσίδερα.
Σαν οφειλέτης διαπομπευμένος και γυμνός, υποφέρει μια Χώρα  κι Εσύ, αντί για το ευχαριστώ που της οφείλεις, προσφέρεις λόγια κενά.
Καταδικασμένη σε φτώχεια η Χώρα αυτή, που ο πλούτος της κοσμεί Μουσεία: η λεία που Εσύ φυλάττεις.
Αυτοί που με τη δύναμη των όπλων είχαν επιτεθεί στη Χώρα την ευλογημένη με νησιά, στον στρατιωτικό τους σάκο κουβαλούσαν τον Χέλντερλιν.
Ελάχιστα αποδεκτή Χώρα, όμως οι πραξικοπηματίες της, κάποτε, από Εσένα, ως σύμμαχοι έγιναν αποδεκτοί.
Χώρα χωρίς δικαιώματα, που η ισχυρογνώμονη εξουσία ολοένα και περισσότερο της σφίγγει το ζωνάρι.
Σ' εσένα αντιστέκεται φορώντας μαύρα η Αντιγόνη, και σ' όλη τη Χώρα πένθος ντύνεται ο λαός, που Εσένα φιλοξένησε.
Όμως, έξω από τη Χώρα, του Κροίσου οι ακόλουθοι και οι όμοιοί του όλα όσα έχουν τη λάμψη του χρυσού στοιβάζουν στο δικό Σου θησαυροφυλάκιο.
Πιες επιτέλους, πιες! κραυγάζουν οι εγκάθετοι των Επιτρόπων Όμως ο Σωκράτης, με οργή Σου επιστρέφει το κύπελλο γεμάτο ώς επάνω.
Θα καταραστούν εν χορώ, ό,τι είναι δικό Σου οι θεοί, που τον Ολυμπό τους η δική Σου θέληση ζητάει ν' απαλλοτριώσει.
Στερημένη από πνεύμα, Εσύ θα φθαρείς χωρίς τη Χώρα, που το πνεύμα της, Εσένα, Ευρώπη, εδημιούργησε.
(Μετάφραση: Πατρίτσια Αδαμοπούλου)

Europe's shame
A poem by Günter Grass

Close to chaos, because the market is not just,
you're way out of the country that lent you the cradle.
What with the soul searching, you found was,
is now considered, appraised at scrap value.
As a debtor placed naked on the pillory, suffer a country
owe a thank you to you was saying.
Poverty doomed country whose wealth
adorn museums maintained: kept from you loot.
With the force of arms the inselgesegnete country
ravaged wore the uniform Hölderlin in his knapsack.
Barely tolerated country whose colonels of you
were once tolerated as an ally.
Loses right country to which the power law partner
buckled his belt tighter and tighter.
Antigone defying you wearing black and nationwide
mourning clothes, the people whose guest you have.
However, the country has to wake Croesus related
all that glitters golden hoarded in your vaults.
Sauf finally, drink! scream of Commissioners cheerleaders,
but anger is Socrates you back the cup to the brim.
Cursing in the choir, which is characteristic of you are, the gods, to disown their Olympus Thy will be required.
You'll waste away mindlessly without the country,
whose mind you, Europe devised.


Vergogna d' Europa
Una poesia di Günter Grass

Vicina al caos, perché non all’altezza del mercato,
lontana sei dalla terra che il giogo ti ha prestato.
Ciò che, cercato con l’anima, trovato, ebbe per te valore,
al prezzo di un rottame ora ti vien levato.
Come un fallito messo alla berlina nudo, soffre un paese intero,
per cui “debitori di un grazie a te” modo di dire è diventato.
Terra a miseria condannata, la cui ricchezza abbellisce
curatissimi musei: bottino da te sorvegliato.
Violenza in armi, colpita la terra benedetta come un’isola,
a divisa hanno ridotto Hölderlin nello zaino.
Terra a stento ancora sopportata, i cui supremi vertici da te,
una volta partecipi di un patto, vennero tollerati.
Terra senza diritti, cui il potere dei creditori
la cinghia sempre più stretta stringe.
A te per sfida, Antigone indosso il nero lutto porta.
E ovunque il popolo lo veste, di cui tu ospite sei stato.
Fuori dalla terra ha tuttavia la discendenza imparentata con 
Creso tutto quel che d’oro splende appartenuto ai tuoi tesori.
Trinca, alla fine, trinca! grida la claque dei commissari,
ma, incollerito, Socrate ridà a te la coppa piena fino all’orlo.
Maledizioni scaglieranno nel coro, cosa che proprio ti appartiene,
gli dei il cui Olimpo pretende di espropriare la tua volontà.
Privata di spirito ti spegnerai, Europa, senza più quella terra,
la cui intelligenza te, Europa, ha inventato.


La vergüenza de Europa
Un poema de Günter Grass.

Cerca del caos, por no agradar al mercado, lejos estás de la tierra que fue tu cuna.
Lo que con el alma buscaste y pudiste encontrar
hoy lo valoras peor que chatarra.
Como un deudor desnudo sobre la picota, sufre un país al que debiéramos estar agradecidos.
País condenado a ser pobre, y al que la riqueza que adorna museos
no impedirá saquear.
País golpeado por la fuerza de las armas, de los que portaban a Hölderlin en la mochila.
País tolerado ya apenas, a cuyos coroneles
toleraste un día en calidad de aliados.
Pasto de legislaciones, siempre adecuadas, que aprietan el cinturón más y más.
Antígona te desafía al vestir de negro, y en el país entero hoy lleva luto el pueblo del que eras huésped.
Pero, fuera del país, despertarán a Creso para proteger el brillo dorado que se acumula en tus cámaras.
¡Acábate ese vaso de una vez! grita la banda de los comisarios, pero enojado te devuelve Sócrates su copa a rebosar.
¿Cómo será la maldición de los dioses si pretendéis expropiar el Olimpo?
Sin ese país te morirás, Europa, privada de la tierra que te dio la vida.



Το ποίημα αυτό μελοποίησε ο Χρήστος Λεοντής


Η ντροπή της Ευρώπης
Μουσική: Χρήστος Λεοντής
Ποίηση: Günter Grass
Τραγουδούν: Μίλτος Πασχαλίδης, Μαρία Αναματερού, Χρήστος Λεοντής.
Απαγγέλλει ο ηθοποιός Κωνσταντίνος Κωνσταντόπουλος.
Παίζουν οι μουσικοί: Νεοκλής Νεοφυτίδης (πιάνο), Μανόλης Ανδρουλιδάκης και Αντώνης Παπαγγελής (κλασική κιθάρα), Τεό Λαζάρου (μπάσσο) και Χρήστος Πανόπουλος
(κρουστά).

Ο συνθέτης Χρήστος Λεοντής  γεννήθηκε στο Ηράκλειο της Κρήτης στις 11 Μαΐου 1940. Το 1964 τάραξε τα νερά της ελληνικής δισκογραφίας με το έργο του «Καταχνιά». Ακολούθησαν τα έργα  «Ανάσταση ονείρων» (1966), «12 παρά 5» (1970), «Καπνισμένο τσουκάλι» (1973), «Αχ! Έρωτα» (1974), «Παραστάσεις» (1975), «Μαντζουράνα στο κατώφλι» (1980), «Συναυλίες» (1981), «Πυγολαμπίδες» (1994), «Καντάτα ελευθερίας» (1998), «Μήτηρ Θεού» (2001) & «Έρωτας αρχάγγελος» (2007). Ο Χρ. Λεοντής , στη μεγάλη καριέρα του, εκτός από κύκλους τραγουδιών έγραψε μουσική για όλα τα είδη θεάτρου και η συνεργασία του με το Θέατρο Τέχνης του Καρόλου Κουν υπήρξε  στενή. Επίσης ασχολήθηκε και με την κινηματογραφική μουσική αλλά και την τηλεοπτική.
Ο συνθέτης όλα αυτά τα χρόνια έχει δώσει πολλές συναυλίες στην Ελλάδα και στο εξωτερικό ενώ πυκνές είναι και οι προσκλήσεις που δέχεται από ελληνικά και ξένα πανεπιστήμια  για να παίξει μουσική και τραγούδια του αλλά και για διαλέξεις. Πριν λίγο καιρό ο Χρ.Λεοντής  κυκλοφόρησε σε cd & dvd την παράσταση «Χελιδών ηδομένη» που είχε παρουσιάσει στις 11 / 8 / 2005 στο Ωδείο Ηρώδου του Αττικού. Με αφορμή αυτή τη νέα κυκλοφορία έγινε κι αυτή μας η συνομιλία.
Διαβάστε την ενδιαφέρουσα συνέντευξη στο orfeas.gr που δημοσιεύτηκε στις 12/6/2010 (από εκεί η φωτογραφία και το σύντομο βιογραφικό του).


1 σχόλιο:

  1. Θυμίζει τις παλιές εποχές, που το πολιτικό τραγούδι έπαιζε πολύ σημαντικό ρόλο.
    Πολύ καλό

    ΑπάντησηΔιαγραφή